Rozhodnutí

Tak a mám tu před sebou nepopsaný „list“, do něhož bych měla vtisknout první slova na svůj nový blog. Na projekt, který je čistě můj a všechno okolo jde tak snadno, jakoby to ukazovalo, že tak to má být. Udělat si blog jsem se rozhodla o víkendu a nový týden ještě ani neskončil, a já už píšu svůj první článek. A tak se mi potvrdilo, že když se člověk konečně pevně rozhodne, věci dostanou správný spád.

Ono to vnitřní rozhodnutí totiž funguje ve všem, závisí na něm celý náš život. Ještě před půl rokem na kurzu metody RUŠ, jsem vůbec nechápala, jak to mám jako udělat, když mi lektor řekl: „Prostě se rozhodni.“ No jo, to se snadno řekne. Kde mám jako sebrat to vnitřní odhodlání?! To přece nejde na povel. A teď se mi to najednou stalo a já začínám tušit.

Myslím, že naprostý základ takového životadárného rozhodnutí je věřit sám v sebe. Ve svou vlastní sílu a v to, že ten svůj život mám jen a jen ve svých rukou. To jsou věci, ke kterým většina lidí musí nějakým způsobem dozrát, ale máme je v sobě úplně všichni. A pak se dějí věci.

Možná si řeknete, že jde přeci jen o obyčejný blog, tak proč tady z toho dělám bůhvíco. Ale i taková zdánlivá maličkost, jako vlastní blog, má za sebou často mnohem zapeklitější pozadí. U mě konkrétně třeba: Já sama nikoho nezajímám. Nemá to smysl. Je těžké se prosadit. A další kraviny… Jsou to takové klacky, které si pod nohy hází člověk sám tím, že o tom přesvědčí sám sebe. 🙂 Trvalo mi dva roky přimět svou hlavu přemýšlet jinak a stále to není perfektní. Jsem ale na dobré cestě a vím, že je to cesta bez cíle. Jen je ta procházka s každým krokem čím dál zajímavější, spokojenější, smysluplnější.

A jestli vás napadne, že je to jen další z milionu blogů, na to vám odpovím, že JSEM SE ROZHODLA, že bude úspěšný, ať už si pod slovem „úspěch“ představíte cokoliv. Prostě to vím. 🙂

Ivuš

P.S. Děkuji všem zúčastněným za podporu a Zdenkovi za super práci na tomto blogu!